Josef II.

Josef II. se narodil 13.března 1741. Byl nadšeným stoupencem osvícenství. V roce 1764 byl korunován římským králem. Po smrti svého otce byl korunován římským císařem a stal se matčiným (Marie Terezie) spoluvladařem. V této době se mu pouze podařilo zjednodušit dvorský ceremoniál a zpřístupnit císařské zahrady ve Vídni. Nebyl přítelem obřadností a proto se nenechal korunovat ani v Čechách ani  Uhrách. V roce 1780 po smrti své matky se ujal vlády a začal intenzivně provádět důležité reformy. Roku 1781 vydal toleranční patent (vedle katolického vyznání jím bylo povoleno také vyznání augšpurské, helvétské a pravoslavné). V listopadu téhož roku zrušil nevolnictví v Čechách na Moravě a ve zbytku Slezka. V roce 1782 zrušil téměř třetinu klášterů v celé monarchii. Roku 1787 zahájila habsburská monarchie po boku Ruska tažení proti Turecku. Josef II. se osobně ujal vrchního velení, ale těžce onemocněl a velení musel předat generálu Laudonovi. Císař Josef II. byl velkým obdivovatelem pruského krále Friodricha II., a to navzdory velké rivalitě. Josef II. zemřel 20.února 1790. Sen o osvícenské monarchii se mu neviplnil. Naopak ke konci jeho života se monarchie ocitla ve velké krizi-vypukla velká francouská revoluce.