Václav Klofáč

Václav Klofáč se narodil 21.září 1868 v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Po maturitě na místním gymnáziu studoval krátce na lékařské fakultě a posléze na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde již jako student začal žít aktivním politickým životem a také se věnoval žurnalistice. Svou politickou kariéru začínal v radikálním proudu mladočeské strany. Jako redaktor Národních Listů se vydal na Balkán a v řadě reportáží pak ostře kritizoval balkánské poměry. Byl zastáncem panslavistické koncepce (panslavismus = idea jednoty slovanských národů). V roce 1898 se stal jedním ze zakladatelů České strany národně sociální a zárověň jejím předsedou. Od roku 1907 pracoval i ve stranickém tiskovém orgánu "České právo" a vypracoval se na významného novináře. Byl poslancem rakouské Říšské rady a zároveň poslancem českého zemského sněmu. Byl čelním představitelem opozičního protirakouského radikalismu. Po vypuknutí první světové války byl 4.9.1914 zatčen, vězněn v Praze a ve Vídni a 24.5.1917 obžalován z velezrady. V červenci roku 1917 byl spolu s Rašínem a Kramářem na základě amnestie u příležitosti nástupu Karla I. na rakouský trůn propuštěn. Roku 1918 byl zvolen místopředsedou Národního výboru československého. Byl vyslán do Revolučního národního shromáždění a stal se prvním československým ministrem obrany, který se ujal úřadu. V roce 1920 se stal senátorem, kterým zůstal až do rozpuštění senátu. Zemřel 10.července 1942.