Zikmund Lucemburský

Zikmund Lucemburský se narodil 14.února 1368.  Byl synem Karla IV. českým králem byl Zikmunt korunován již v roce 1420, ale po dobu husitských válek (1419-1434) v Čechách nevládl. Roku 1387 byl zvolen a korunován uherským králem. V roce 1411 byl korunován římským králem a v roce 1433 byl korunován římským císařem. Navzdory tomu že byl v roce 1420 korunován českým králem, nebil mezi husity uznán. Byl přijat až po složitém jednání mezi husitskými Čechy abasilejským koncilem, jehož vísledkem byla tzv. Basilejská kompaktáta. Sjednání těchto kompaktát bylo podmínkou pro vztup Zikmunda Lucemburského na český trůn. Tak husité mlčky uznali jeho dávnou korunovaci. Musel však souhlasit  podmínkami, které v zásadně proměnili tvář českého království. I když se Zikmund snažil o obnovení klidu a pořádku, narůstalo napětí mezi katolickým panovníkem a husitskou většinou. Vyvrcholilo odchodem pražského arcibiskupa Jana Rokycany, který opustil Prahu ze strachu o svůj život a popravou Jana Roháče z Dubé, která se konala na přímí Zikmundův rozkaz. Poté musel Čechy opustit. Cestou do Uher 9.prosince 1437 ve Znojmě zemřel.