Jan Hus

Jan Hus se narodil okolo roku 1371  v Husinci u prachatic. Od roku 1390 studoval na Karlově univerzitě v Praze, kde roku 1396 získal titul mistra svobodných umění. Roku 1400 byl vysvědcen na kněze. Od roku 1402 kázal v Praze v Betlémské kapli. V roce 1409 se stal rektorem Karlovi univerzity. Je především považován za největšího reformátora  v českých zemích, který se snažil o nápravu církve a společnosti. Za svůj vzor považoval anglického myslitele Johna Viklefa. Hus kázal v českém jazyce, ve kterém psal i některé své knihy. Byl rovněž reformátorem českého pravopisu a zasloužil se také o překlad Bible do češtiny a vydání Kutnohorského dekretu (tímto dekretem král Václav IV. zrušil převahu německých profesorů na Karlově univerzitě). Svými názory se Jan Hus znelíbil církvi a dostal se do zporu s dogmatickým výkladem církve, reprezentované papežem. Učení Jana Husa ohrožovalo neprávem nabytý majetek předních představitelů katolické církve. Po klatbě, která nad ním byla vynesena roku 1412, odešel z Prahy a žil nejprve na Kozím Hrádku a v Sezimově ústí, poté na hradě Krakovci u Rakovníka. Získal podporu vlivných kruhů včetně krále Václava IV.. Ten se však od něj narozdíl od královny později odklonil. Roku 1412 vystoupil Hus proti prodávání odpustků. Dva roky nato odjel na pozvání císaře Zikmunda Lucemburského do Kostnice na koncil, aby obhajoval své učení. Po několika slyšeních u koncilu byl prohlášen za kacíře, byl mu odebrán kněžský titul a byl odsouzen k smrti upálením. Své učení však odmítl odvolat. Byl upálen 6.července 1415. Jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež později přerostlo v období husitských válek.