2. KRÁL + 3. KRIZE
autor: Ondřej Truksa Soběslav I.Soběslav I. musel nejdříve odrazit nástupnické nároky moravského údělného knížete Oty Černého, ten požádal o pomoc římského krále Lothara. Roku 1126 však Soběslav I. v bitvě u Chlumce na hlavu porazil spojená vojska Oty Černého a krále Lothara. Lothara dokonce zajal. Využil však obratně této situace a uzavřel z Lotharem příměří, přičemž přijal z jeho rukou knížecí titul jako léno. Za to získal hodnost číšníka s právem volit římského krále. Klid, který si timto jednáním zajistil, využil k upevnění svých pozic uvnitř státu, budoval a opravoval pomezní hrady, kláštery, přestavil knížecí palác a opevnění Pražského hradu. Také válčil s polským králem Boleslavem Křivoústým, který odmítal platit tribut. Za vlády Soběslava I. byly stabilizovány poměry v českém státě.
Po smrti Soběslava I. nastoupil na knížecí stolec Vladislav II., ale již od samého začátku měl konflikty s aristokracií, která proti němu vyzvedla protikandidáta Otu Znojemského. Konflikt se vystupňoval až k bitvě mezi Čechy a Moravany pod horou Vysokou u Kutné Hory. Vladislav II. tuto bitvu prohrál, ale za pomoci římského krále se mu podařilo obhájit své postavení. Roku 1147 se Vladislav II. zúčastnil křížové výpravy do Palestiny. Do Palestiny však nikdy nedošel. Za jeho nepřítomnosti proběhl nepodařený pokus o převrat. Vladislav II. pokračoval v budovatelské činnosti: stavba klášterů, rozvoj umění, stavba Juditina mostu v Praze,... Za pomoc římskému králi Fridrichu I. Barbarosovi ve válkách s italskými městy dostal roku 1158 nedědičný královský titul (tento titul byl možná dědičný, ale ve zmatcích, které po jeho smrti nastaly bylo velmi těžké a téměř nemožné uhájit titul i pro své potomky - pozn. aut.). Roku 1172 se Vladislav II. vzdal vlády ve prospěch svého syna Bedřicha a odešel do kláštera.
Tím nastalo čtvrtstoletí neutuchajících bojů o moc, které ohrožovaly celistvost státu. Bedřichovu volbu totiž neuznal římský císař a udělil Čechy v léno Oldřichovi, ten se jich však okamžitě vzdal ve prospěch Soběslava II.. Soběslav II. se pokusil opřít o nižší vrstvy družiny, odtud také jeho přízvisko "Selský kníže". Tímto jednáním si však nezajistil podporu v rozhodujících kruzích společnosti a po pěti letech byl sesazen. Na knížecí stolec byl dosazen znovu Bedřich. Ten však nedokázal ovládnout i Moravu a na Moravě vládne Konrád Ota Znojemský, kterému roku 1182 udělil Fridrich Barbarosa Moravu jako léno. Fridrich Barbarosa povýšil na říšské léno i pražské biskupství a daroval jej Jindřichu Břetislavovi. Oba tyto akty znamenaly dosud největší zásah Říše do poměrů v českém státě. Po smrti Bedřicha se stal knížetem Konrád II. Ota (Konrád Ota Znojemský), ten vydal tzv. Statuta Konráda Oty, kterými výrazně upravil poměry v soudnictví. Po jeho smrti se krátce za sebou vystřídali: Václav II. - syn Soběslava I. (!!! pozor nejde o krále Václava II. !!!) a Přemysl Otakar I. Na pět let však na knížecí stolec dosedl Jindřich Břetislav - jediný syn Vladislava II. a pražský biskup. Po jeho smrti byl knížetem zvolen Vladislav JIndřich, který se však zřekl vlády ve prospěch Přemysla Otakara I. a sám se spokojil s titulem markrabě moravský.
