ŽIVOT ZA PŘEMYSLOVSKÝCH KNÍŽAT
VENKOV Stále nejpomalejší změny prodělávaly zemědělské osady a venkov vůbec. Kultura bydlení zde byla na velmi nízké úrovni, lidé bydleli v dlouhých polozahloubených domech s jednou obytnou místností, kde zpravidla bydleli lidé i domácí zvířata. Postupem času se ale i zde začaly rozvíjet složitější stavby a ve větší míře se používal kámen (většinou však byly kamenými stavbami na venkově pouze kostel, tvrz (pokud zde sídlil nějaký nižší šlechtic) a někdy hostinec). V místnosti vesnického stavení se většinou spalo na podlaze nebo na dřevěné lavici jinak byl ve světnici jediným kusem nábytku dřevěný stůl. Vařilo se na otevřeném ohni, takže místnost bývala často zakouřená a nezřídka kdy vznikaly požáry. Z nádobí se používaly džbánky, dřevěná vědra a dřevěné nebo hliněné mísy. Vařilo se v malém kotli, který byl zavěšen na háku na dřevěném bidle nad ohništěm. Vesničané se věnovali většinou zemědělství. Zemědělství však bylo nedokonalé a produkovalo pouze malé výnosi, takže byly časté hladomory. HRADY Hrady byly stále ještě až na vyjímky dřevěné, postupem času se však jejich architektura rozvíjela a začali se stavět kamenné hradby, paláce i obrané věže. Ve 13. století k nám začal pronikatnový styl hradů, kde uprostřed stála hranatá obytno-obaná věž tzv. donjon (čti dondžon) , zatímco před tím k tomuto účelu sloužila vež zvaná bergfríd. Na první pohled se dal rozeznat hrad knížecí od hradu šlechtického. Knížecí hrady byly rozlehlé a mohuné pevnosti v jejichš středu stál donjon a velký obytný palác, zatímco šlechtický hrad byl malý s jednopatrovým palácem a bergfrídem. Ani život na hradech však nebyl příliš pohodlný v kameném hradu bylo šero a zima. Vybavení místností bylo velmi strohé, vedle krbu zde byly dřevěné lavice, dřevěný stůl, truhly určené k uschově oblečení a sedátka s kožešinovým potahem. Pro zateplení byly někdy stěny obloženy dřevem, ale většinou byly pouze potaženy látkami. Svítilo se smolnými loučemi, později hliněnými kahany. K zahřátí sloužily železné koše s rozžhaveným dřevěným uhlím. Vařilo se v tzv. černých kuchyních na otevřeném ohni. Tak jako po celý středověk byla i v této době velmi nízká úroveň hygieny takže v zalidněných oblastech vznikaly časté epidemie. Z hygyenických pomůcek byly známe hřebeny, mýdlo a břitva (tyto nástroje si však mohl dovolit pouze šlechtic, církevní hodnostář, nebo kníže). K léčení se používaly byliny, stále ještě "kouzelné" zaříkávání a primitivní zákroky jako třeba: trhání zubů, léčba zlomenin, nebo trepanace lebek. Ve stravě převládaly potraviny rostliného původu. Oděv se lišil podle postavení jednotlivce střihem, materiálem a množstvím ozdob. Chudí lidé chodily omotáni hadry, zatímco kníže měl bohatě zdobenou tuniku. autor: Ondřej Truksa středověký oděv