Hospodářství

Evropa se podle vyspělosti dělila na vyspělou západní a méně vyspělou východní a střední. České země byly na hranici a stále se snažily překročit ji směrem na západ. Plnému splynutí českých zemí s evropským západem však bránilo hned několik faktorů. Předně české země ležely uvnitř kontinentu mimo hlavní obchodní trasy vedoucí z orientu přes Itálii a Francii do Flander, takže české země nemohly těžit z transitního obchodu. Navíc v Čechách neustále převládal dovoz nad vývozem, takže vznikal obchodní schodek, který se vyrovnával pouze vývozem stříbra. Ve 14. století se však českým zemím téměř podařilo připojit se k západní Evropě, protože v Čechách byly bohaté zásoby stříbra, ale také díky promyšlené politice Karla IV. a morové epidemii, která pustošila Evropu, ale českým zemím se jako zázrakem vyhnula (přišle sem až asi o 30 let později) a to zejména díky jejich odlehlosti. V první polovině 14. století také stále ještě doznívala kolonizace, která měla příznivý vliv na růst zemědělství a řemeslné výroby. V tomto období se kromě obilnářství začala v zemědělství objevovat specializace na náročnější plodiny, jako například vinná réva, chmel a v okolí měst se rozvíjelo ovocnářství. Většina zemědělské produkce pocházela z venkova. Řemeslná výroba, která byla stále častěji usměrňována cechy, zase často určovala ekonomiku měst. Vrcholný středověk přinesl také velkou specializaci výroby. Ve městech se ustálilo pravidelné pořádání týdenních a výročních trhů, takže se zlepšilo zásobování venkova, ale i směna mezi jednotlivými městy. Mimořádné postavení v domácím i zahraničním obchodě měla Praha, jenž však byla až posledním článkem dálkového obchodu, který pro české země zajišťovali překupníci v Řezně, Vídni, nebo Vratislavi. Hlavním dovozním artiklem byla sůl, železo, koření a luxusní zboží (např. kosmetika,...). Praha také ovládala obchod se stříbram a veškeré finanční operace. Rozvoj zahraničního, ale také domáciho obchodu však brzdilo znehodnocování stříbrné mince.

autor: Ondřej Truksa