Vláda Karla IV.
Karel IV. se narodil roku 1316 jako prvorozený syn Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně. Byl pokřtěn jménem Václav. Ve snaze izolovat svého syna od nežádoucích vlivů, dal roku 1323 svého syna na výchovu k francouzskému královskému dvoru. Zde také mladý princ přijal jméno Karel. Osmiletého jej dal Jan Lucemburský oženit se stejně mladou Blankou z Valois, která byla sestrou budoucího francouzského krále. Po pobytu ve Francii pobýval nějakou dobu na dvoře svého otce v Lucemburku. Poté byl Karel přesunut do Itálie, aby zde hájil Lucemburské državy a zde také získal první vladařské zkušenosti. Roku 1333 jej povolali zástupci české šlechty do Čech a poté co bylsvým otcem jmenován markrabětem moravským a byly mu ve správu svěřeny Čechy, začal neoficiálně vládnout. Korutanská vévodkyně Markéta Maultasch, která byla manželkou bratra Karla, Jana Jindřicha svého manžela zapudila a provdala se za Ludvíka Wittelsbašského, syna císaře Ludvíka Bavora. Ludvík Bavor odňal Habsburkům rakouské země a udělil je svému synovi, tím však překročil meze svých pravomocí a roku 1346 byl markrebě Karel zvolen (také díky své známosti s papežem Kliementem VI.) římským králem jako Karel IV. Po své korunovaci vytáhl vojensky proti Ludvíku Bavorovi, ale než došlo ke střetu, Ludvík zemřel. Karlův konflikt s Wittelsbachy vyřešil svým sňatkem s Annou Falckou (Blanka z Valois mezi tím umřela. pozn.aut.). Roku 1355 byl Karel IV. korunován na římského císaře a roku 1356 vydal tzv. Zlatou bulu císaře Karla, což byl svrchovaný zákoník pro všechny části Římsko-německé říše (Platil až do roku 1806. pozn.aut.). Ještě za života Jan Lucemburského bylo roku 1344 povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství. Po té co roku 1346 padl Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku, stal se Karel IV. i českým králem. Roku 1348 založil Pražskou univerzitu, která měla úplnou skladbu tehdy vyučovaných oborů fakulta: artistická (=svobodná umění), lékařská, právnická a teologická. Karel si dobře uvědomoval, že není v jeho zájmu rozpoutat konflikt se šlechtou a tak se aspoň soustředil na vymezení pravomocí a sféry vlivu obou složek moci (královské i šlechtické). Navíc si také vybudoval vlastní sbor úředníků a rádců. Svou největší mocenskou oporu měl Karel IV. především v královských městech. V letech 1350 - 1351 vypracoval spolu s dalšími odborníky zákoník, který měl platit pro celé české země, ale jelikož se šlechta proti tomuto kroku tvrdě postavila, neuvedl zákoník v platnost. Karel IV. se také núspěšně pokoušel o odklonění jedné z hlavních obchodních cest z Norimberka do Pobaltí přes Prahu. Karel IV. také podporoval výstavbu a rozvíjení kultury českých zemí což se mu dařilo částečně i díky tomu, že v Evropě řádila morová epidemie, která zachvátila celou Evropu, kromě českých zemí a tak mnoho kvalifikovaných a zkušených lidí uteklo do Čech. Karel se také díval do budoucnosti a dělal si starosti s nástupnictvím. Jelikož dlouho čekal na mužského potomka, udělil svému mladšímu bratru Janu Jindřichovi ve správu Moravu a navíc zajistil jeho rodové větvi, že pokud nebude mít Karel mužské potomky, budou vládnout potomci Jana Jindřicha. Roku 1361 se však dočkal svého prvního syna Václava a později ještě mnoha dalších. Karel předpokládal, že Václav, kterého ještě za svého života dotlačil k titulu římského krále, bude stmelující osobnosí Lucemburského rodu a tak uděloval jednotlivým členům rodu velkorysá léna, tím však položil základ budoucího štěpení Lucemburského teritoria. To však Karel IV. netušil, když totiž roku 1378 umíral jeho dílo vzkvétalo.
autor: Ondřej Truksa
Karel IV.
Jan Lucemburský
Zlatá bula císaře Karla
české země za vlády Karla IV.