BOLESLAV II. + 1.KRIZE
autor: Ondřej TruksaVýznamným rysem vlády Boleslava II. byla podpora církve, proto také dostal svoje přízvisko "pobožný". Podařilo se mu dovršit snahy jeho otce a roku 973 bylo v Praze založeno biskupství, jehož prvním biskupem se stal sas Dětmar. Navíc za jeho vlády bylo na hradech postaveno přes 20 kostelů a byly založeny první kláštery řádu Benediktinů (klášter sv. Jiří na Pražském hradě - ženský klášter a klášter v Praze-Břevnově - možský klášter). Druhým biskupem pražského biskupství byl sv. Vojtěch z rodu Slavníkovců s nímž měl Boleslav II. neustálé konflikty. Navíc Slavníkovci získávali stáloe větší moc a sanžili se rozšiřovat své území. Oba předem zmíněné důvody vedli roku 995 k rozkazu vyvraždit rod Slavníkovců (jediný kdo se zachránil byl právě sv. Vojtěch, který byl zavražděn až později při misijní cestě do Prus. Tímto činem se podařilo Přemyslovcům sjednotit celé území Čech pod svou vládu.
Za vlády Boleslava II. se začalo komplikovat zahraniční politické postavení Českého státu: např: obsazení Míšeňska, narušení dobrých vztahů s polským knížetem Boleslavem I. chrabrým (synem knížete Meška),... Český stát se stává snadným terčem výbojných snah jeho sousedů. Situace se ještě zkomplikovala když po smrti Boleslava II. nastoupil na knížecí stolec Boleslav III. ryšavý. Boleslav III. se ukázal jako velmi slabý panovník, navíc v okolních státech vládli naopak velice silní panovníci. Nastal naprostý politický úpadek českého státu. Již na počátku své vlády nechal Boleslav III. ze strachu o knížecí stolec vykastrovat svého bratra Jaromíra a svého druhého bratra Oldřicha se pokusil zabít. Oba pak byli nuceni utéct se do říše pod ochranu Jindřicha III. Roku 1002 tam musel utéct i Bolesalv III. poté, co proti němu povztala většina českých velmožů. První z krizí českého státu vrcholila.
Poté co byl Boleslav III. vyhnán z Čech nastalo zde naprosté bezvládí. Tato situace byla ideální pro vměšování se do záležitostí českého státu a tím byla ohrožena jeho svébytnost. Polský kníže Boleslav I. chrabrý dosadil na český knížecí stolec Vladivoje, vladivoj požádal říšského krále o udělení českého knížectví v léno, léno mu bylo uděleno a český stát zača být pokládán za součást Římské říše. Roku 1003 však Vladivoj za nejasných okolností zemřel a o osiřelý knížecí stolec se znovu začali zajímat Přemyslovci. Jaromírův i Boleslavův pokus o získání knížeciho stolce však ztroskotali. Boleslav III. však za svého krátkého pobytu v Čechách stihl ještě vyvraždit většinu příslušníků rodu Vršovců, potom však musel znovu uprchnout. Boleslavovi I. chrabrému se podařilo vojensky obsadit většinu Čech. Římský král Jindřich II. však nemohl připustit vytvoření dalšího silného státu v blízkoti říše a proto pomohl Jaromírovi vojenským obsazením Prahy a udělil mu české knížectví v léno. Roku 1012 byl však Jaromír svržen svým bratrem oldřichem, který rovněž přijal Čechy v léno. Oldřihovi se i za pomocí drastických metod podařilo uklidnit poměry v zemi. Na sklonku své vlády nechal Oldřich oslepit svého bratra Jaromíra, který se už po třetí pokusil ujmout se vlády. Před oldřichovou úskočností musel na čas utéct do říše i jeho syn Břetislav. Roku 1019 se však vrátil a Oldřich mu svěřil nově dobytou Moravu do správy.