Kultura vrcholného středověku

Spolu s vnější kolonizací pronikal do českého prostředí nový životní styl i nové kulturní formy. Nejvýraznějším projevem tohoto stylu bylo rytířství, které se šířilo z Francie a přes Německo se dostalo do českého státu. Rytířství bylo novým typem společenského chování, které bylo výrazně ovlivněno romantikou křížáckých tažení do Palestiny. Rytíři (tedy především šlechtici) museli být nejen zdatní v boji, ale také být uctivý k ženám, chránit vdovy a sirotky, umět skládat básně a hrát na některý hudební nástroj, nebo zpívat. Spolu s rytířstvím se šířil přepych v oblékání a v oblibě byly rytířské turnaje, které se zpravidla odehrávali na kolbištích. Nejčastěji musel rytíř srazit protijedoucího soka svým dřevcem z koně, ale také se rytíři utkávali v boji se sekerami, jednoručnými, nebo obojručnými meči. S rytířstvím také souvisí výroba srahých brnění a také se zčíná používat na ochranu některých částí těla plátové brnění. S rytířstvím také souvisí rozvoj heraldiky. Pronikání nového stylu do společnosti podporoval i královský dvůr. Na královském dvoře se vedle latiny ujala také němčina  a pěstovala se také rytířská poezie (tzv. minnsang, od toho básníci (=pěvci) = minnesangři). Rozšířil se také zvyk přijímat německá jména (např. páni z Růže se přejmenovali na pány z Rožmberka, jméno panovníka Otakar je také německého původu, nebo německé názvy sídel: Perštejn, Rožmberk,...) Cisterciácké stavební hutě přinesly v této době do čech nový stavební sloh - Gotiku. Na venkově se však stále udržovaly tradiční formy života a pouze pomalu sem pronikaly nové prvky myšlení a životního stylu.

autor: Ondřej Truksa

klání s dřevci

minnesangři