Skladba státu a kolonizace
Proměny jimiž prošly české země během 13. století byly tak závažné, že je lze označit za historicky první modernizaci společnosti nebo přechod z doby románské k době gotické. Výraznou změnou je proměna vedení státu. Stát už není vnímán jako bezvýhradné vlastnictví panovníka, ale k podílu na moci se dere nový společenský stav - šelchta, která vznikla z panovníkovi družiny. Církev ve snaze zachovat jednotu víry zostřila boj proti kacířským hnutím - tzv. herezím. Také vzdělanost již nebyla výsadou kněží a mnichů, ale pronikla také do vyšších vrstev laické společnosti. Docházelo také k výrobní specializaci některých oblastí a s tím související rozvoj dálkového obchodu.
Největší událostí 13. století byla vnější kolonizace (převážně německá), která probíhala zejména za vlády krále Václava I.. Díky kolonozaci byly do českých zemí zavedeny vymoženosti západní Evropy a osídleny pohraniční oblasti českých zemí. Z kolonizací také souvisí rozvoj těžby a vznik středověkých měst. Kolonizátory byli Frankové, Sasové, Bavoři, kolonisté ze Švábska, Porýní, Vlámska a Holandska. Vnější kolonizace znamenala výraznou změnu dosavadních etnických poměrů v českých zemích.
Výrazné sjednocení sociálního i právního postavení venkovského obyvatelsta. Zmenšuje se počet sedláků a vzniká masa poddaných. Zesílily pozice šlechty, u které se začínají projevovat náznaky vyčlenění příslušníků nejbohatších rodů (budoucí panský stav) a příslušníků méně bohatých rodů (budoucí stav rytířský a zemanský stav). Vzniká šlechtické vlastnictví a tím zaniká hradská soustava. Tím se také mění forma vládnutí (panovník již neobjíždí jednotlivá panství, ale sídlí v centru státu, tedy v Praze). Své pozemkové vlastnictví si šlechta zapisovala do tzv. Zemských desek. Církevní hierarchie a poddaní na církevních statcích byli vyčleněni ze světského práva a spadali pod právo církevní (kanoické). Král měl sice vrchní pravomoc nad všemi obyvateli a celým územím státu, ale volně nakládat s lidmi a majetkem mohl pouze v rámci vlastních statků. Panovník také již nenachází hlavní oporu ve šlechtě, která je mu spíše oponentem, ale v královských městech.
autor: Ondřej Truksa