Albrecht Václav E. z Valdštejna

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil roce 1583 v Heřmanicích u Jaroměře evangelické rodině. Na studiích přestoupil vlivem jezuitů ke katolictví. Sňatkem bohatou moravskou šlechtičnou získal značný majetek na Vsetínsku. Od mládí se projevoval jako schopný vojevůdce habsburských službách. Po bělohorské bitvě stoupal rychle hodnostech a roku 1622 už byl vojenským velitelem Prahy. V témže roce mu Ferdinand II. udělil palatinát, takže mohl udělovat znaky, provádět těžbu kovů, zřizovat trhy atd. O rok později obdržel knížecí titul a dostal v léno 49 panství a statků. Na jaře roku 1625 se stal vrchním velitelem císařské armády, poté byl povýšen na vévodu a jeho statky na severovýchodě Čech byly 4. ledna 1627 prohlášeny vévodstvím. Valdštejn tak vytvořil stát ve státě: mohl razit minci, povyšovat do šlechtického stavu, vytvořit si svou dvorskou, stavební a vojenskou kancelář a komoru a vydávat zde zvláštní zákony. roce 1630 byl vlivem intrik svých odpůrců propuštěn z funkce nejvyššího velitele, avšak v roce 1632 byl císařem povolán zpět do funkce generalissima. Svedl se Švédy krvavou bitvu u Lützenu, v níž padl švédský král Gustav Adolf. Po celou dobu pokračoval ve vyjednávání s nepřítelem s cílem pomstít se císaři za předchozí sesazení. Jeho ješitnosti hověla i myšlenka některých českých emigrantů, že by se mohl stát českým králem. Zrada byla ale nakonec odhalena a Albrecht z Valdštejna byl 25. února 1634 v Chebu zavražděn na císařův popud svými vojáky. Pohřben byl nejprve ve Stříbře, později v kartuziánském klášteře ve Valdicích a po zrušení kláštera v roce 1782 byly Valdštejnovy pozůstatky převezeny do Mnichova Hradiště, kde jsou uloženy v kapli sv. Anny dodnes.