Václav IV.

Václav IV. se narodil 26.února 1361. Na trůn usedl v sedmnácti letech a celé období jeho vlády bylo poznamenané rozkolem v katolické církvi. Sám byl označován jako velmi rozporuplná osobnost. Již od dětství ho jeho otec Karel IV. zahrnoval hodnostmi a tituli a zapojoval ho do vladařských poinností. Ve dvou letech (15.6.1363) byl korunován českým králem. V patnácti letech byl korunován římským králem. Samostatně vládl jako římský král od roku 1378. Možná právě to, že ho jeho otec tak záhy zaučoval do královských poviností, vedlo k tomu, že jim později vyhýbal a věnoval se lovu, při němž velmi holdoval vínu. Záhy poté co se ujal vlády propukl boj z vyšší šlechtou. V důsledku toho byl zajat a propuštěn až na vojenský zásah svého bratra Jana Zhořeleckého. Válka mezi českými pány skončila příměřím v roce 1399. Roku 1400 byl Václav IV. sesazen z římského trůnu porýnskými kurfiřty. Podruhé byl zajat v letech 1402-1403 panskou jednotou v čele se svým bratrem Zikmundem Lucemburským a uvězněn ve Vídni. Roku 1409 vydal Dekret kutnohorský, který změnil poměry hlasů na univerzitě (Češi získali 3 hlasy a Poláci, Sasové a Bavoři dohromady 1 hlas). Dne 30.července 1419 došlo k první pražské defenestraci a když se král Václav IV. o tomto aktu dozvěděl ranila ho mrtvice.