Vláda Václava II.
Dvanáctiletý Václav II. se ujímal neradostného dědictví. Panovnická moc byla podlomená, královské statky rezchváceny a hospodářství celé země rozvráceno, navíc zuřily neustálé spory mezi tábory české šlechty, v zemi řádily loupeživé tlupy, doznívaly tíživé následky hladomoru a i mladý král měl nekolikaletým strádáním podlomené zdraví. Václavovým regentem se stal Záviš z Falkenštejna, který dosahoval značných úspěchů: podařilo se mu z velké části restitutovat královský majetek a omezit nejkřiklavější zločiny proti obecné bezpečnosti. Závišova hvězda začala zapadat až tehdy, když jménem českého krále vystoupil s nároky na část alpských zemí, což se citelně dotýkalo Rudolfa I. Habsburského, který intenzivně přeměňoval alpské země v doménu svého rodu. Skrze manželku Václava II. Gutu Habsburskou (dcera Rudolfa I. Habsburského), začal Rudolf ovlivňovat postoj českého krále vůči Závišovi z Falkenštejna. Po nějaké době Václav II. nátlaku podlehl a Záviš z Falkenštejna byl zajat, několik měsíců vězněn a nakonec roku 1290 popraven. Následný odpor šlechty zlomil Václav II. silou, ale nesnažil se ji zbavit podílu na vládě. Šlechtě ponechal zemský soud a zemské desky a tím v důsledku posílil panovnickou moc. Svou moc Václav opřel o pevné hospodářské zázemí: výtěžek s obecé berně, prosadil zásadu odúmrti*, měl monopol na těžbu drahých kovů, důchody s královských měst, vrchní právo na dosud neobsazenou půdu a výtěžek z mýt a cel. Největší bohatství pocházelo z těžby stříbra v Kutné Hoře, díky němuž se Václav II. stal nejbohatším mužem tehdejší Evropy. Nechal také razit velmi kvalitní stříbrné mince - pražské groše, které se staly oblíbeným evropským platidlem. Pod vlivem krále Václava se při jeho dvoře vytvořil poměrně silný kulturní okuh. Roku 1292 založil cisterciácký klášter ve Zbraslavi u Prahy, jehož opat se nejenom stal důležitou politickou osobou, ale vznikla zde tzv. Zbraslavská kronika, která je bohatým zdrojem informací o vládě Václava II. Nadále vzkvétala rytířská móda, která do českých zemí přišla z Francie a Německa za vlády dědy Václava II., Václava I. jednookého. Václav II. se také pokusil o založení univerzity v Praze, ale tento projekt nakonec ztroskotal. Naštěstí ani díky bitvě na Moravském poli, neutrpěla prestiž Přemyslovského rodu větší rány a tak již chvíli po té, co Václav II. začal samostatně vládnout usilovali vládci okolníchzemí o jeho přízeň. Český král také respektoval zájem Habsburků o alpské země a obrátil svou pozornost k Polsku, kde po smrti knížete Jindřicha Vratislavského nastaly boje o moc. Václav II. se snažil získat polský trůn, ale jeho snahy byly překaženy korunovací Přemysla Velkopolského na polského krále. Roku 1295 však Přemysl Velkopolský záhadně zemřel a roku 1300 byl v Hvězdně na polského krále korunován Václav II.. Mezi tím pomohla také Albrechtu Habsburskému k římsko-německému trůnu a tím si získal jeho přízeň. Václavovi bylo teprve 29 let, když se ocitl skoro na vrcholu své moci.
autor: Ondřej Truksa
*pokud zemřel některý šlechtic, který neměl dědice, jeho majetek automaticky připadl králi
Václav II.
pražský groš