SKLADBA STÁTU + HOSPODÁŘSTVÍ
autor: Ondřej Truksa SKLADBA STÁTU
Na počátku 10. století zabíral přemyslovský stát téměř celé území Čech a připojením Moravy na začátku 11. století vznikl politicko-zeměpisný celek, který bez větších změn přetrval až dodnes. Do 11. století probíhala uvnitř českého státu zdlouhavá přeměna jeho vnitřní skladby. Díky uzevřenosti jeho území pohraničními horami probíhalo utváření českého státu vlastními silami a jen málo silami zvnějšku. Na území Čech žilo etnicky jednotné obyvatelstvo, které se pokládalo za příslušníky jednoho kmene. V 8. a 9. století bylo největší osídlení při dolním toku Vltavy, kde byly nejlepší podmínky pro zemědělství. Zde taky vzniklo hradiště Praha, které leželo na křižovatce obchodních cest. Nejrozšířenějším typem sídlišť byly samoty a malé osady čítající asi 10 až 15 domů. Orná půda se získávala vypalováním a žďářením. Z osad kolem hradů a na křižovatkách cest se vytvářela střediska výroby a obchodu. Převládalo tzv. naturální hospodářství, tj. každá rodina si byla co se týče potravin naprosto soběstačná. U českého státu byly z počátku zřejmé velkomoravské vlivy: Kníže pocházel z širšího druhu velmožů a v době bojů soustředil do svých rukou politické, správní, vojenské i náboženské funkce. V této době byly příslušníci kmene (bez ohledu na své postavení ve společnosti) byli stále ještě svobodnými vlastníky půdy, museli však odvádět poplatek za knížecí ochranu tzv. daň z míru. Panovník však nemohl s usedlími rolníky volně disponovat, byli to dědicové usídlení ve vesnicích (odtud vesnice - dědina). Na knížecí půdě se usazovli bezzemkové, kteří patřili do kategorie tzv. hostů a museli platit daň z míru a navíc i poplatky za nájem půdy. Existovala i skupina nesvobodných: čelěď a otroci. V 10. století se v českém státě začalli usazovat cizinci, převážně němci a židé, kteří měli určitou míru samosprávy. Nejvýznamnější oporou knížete byla vojenská družina, která v případě ohrožení čítala až několik tisíc dobře vycvičených vojáků a knížete její udržování stálo nemalé finanční prostředky. V raném středověku byla velmi malá zemědělská produktivita, takže bylo zapotřebí neustálých výbojů a význam vojenské knížecí družiny se zvětšoval a postupem času se z ní vytváří středověká šlechta.
Knížata budovali hradskou soustavu: hrady: 1) sídelní (Praha, Vyšehrad, Olomouc, Stará Boleslav,...)
2) správní (Prácheň, Stará Plzeň,...)
3) strážní (Hradec, Litomyšl,...)
4) pohraniční (Přimda, Děčín, Kladsko, Tachov, Bítov,...)
Vláda v této době totiž vypadala úplně jinak než si ji většina z vás nejspíše představuje: kníže jezdil po jednotlivých hradech, kde nějakou dobu pobyl a vyřešil problémy v daném regionu a potom jel dál.
HOSPODÁŘSTVÍ
Zemědělství v Čechách se příliš neměnilo od zemědělství v 9. století na Moravě. V lepších půdách se začal pomalu šířit trojpolní systém (tj. pole bylo rozděleno na tři části: 1. jař - oséval se na jaře, 2. ozim - oséval se na podzim, 3. úhor - nechával se ležet ladem a mohl se na něm pást dobytek, výnos asi 75%) na většině území převládal dvojpolní systém (tj. pole je rozděleno pouze na dvě části: jař a úhor, výnos asi 50%). V obcích vznikaly tzv. plužiny (tj. pozemky v obci se soustřeďovaly do větších bloků podle osevního cyklu tak, aby bylo možno na souvislém úhoru pást společně dobytek. Sortiment plodin a ovoce byl i nadále stejný jako na Velké Moravě. V 10. století vzniklo nejvýznamější tržiště v pražském podhradí na levém břehu Vltavy. Nejrozšířenějším dopravním prostředkem byly vozy tažené voly nebo koňmi, takže vynález chomoutu znamenal velký pokrok. Vodní doprava měla pouze nepatrný význam. Knížata měla zájem na rozvoji obchodu, takže pečovala o komunikace, nechávala stavět mosty, úpravy brodů, ale také stavění hostinců a krčem. Vládce se taky snažil těžit z obchodu a proto nechával vybírat cla (poplatky při přechodu hranic), mýta (poplatky při přechodu např mostu) a zavedl tzv. přímus (=přinucení, tj. povinnost používat určité cesty a vystavovat své zboží na určitých tržištích.
Politický chaos ve 12. století se kupodivu neodrazil do hospodářské sféry, naopak Čechy a Morava zaznamenali velký hospodářský pokrok. Projevily se již i pozitivní výsledky vnitřní kolonizace, která právě vrcholila. Navíc se rozšiřovala ploha obdělávané půdy což znamenal poměrný dostatek potravin. Rozšiřovaly se trhy a rostla hodnota peňez. Při směně se všeobecně používaly české denáry. Právo razit mince náleželo až na vyjímky knížetí, který mincovní regál využíval jako významný zdroj příjmů. Ustálilo se také nové sociální rozvrstvení společnosti propojené již systémem leních vztahů.