Zápas o přemyslovské dědictví

Po vraždě Václava III. spadl český stát závratnou rychlostí z mocenských výšin do víru nejistoty a zmatku. Oproti předešlým krizím tu však byl velký rozdíl, působil zde před tím nevídaný státotvorný činitel - šlechta. Většina šlechty zvolila králem vévodu Jindřicha Korutanského jednak proto, že mu Václav III. před svou smrtí svěřil vládu, ale také proto, že měl za manželku Annu, sestru Václava III.. Vzápětí na to však bez ohledu na Zlatou bulu sicilskou vystoupil římský král Albrecht Habsburský a označil Čechy za odumřelé léno Říše a svěřil je svému synu Rudolfovi (panovník zvaný "kaše", protože měl špatné trávení a musel jíst pouze kašovitou stravu - pozn. aut.). Tento akt navíc podpořil značnou vojenskou silou a podplácením, takže Rudolf byl uznán za českého krále (stal se tak prvním Habsburkem na českém trůně) a Jindřich Korutanský utekl. Aby upevnil své nároky, oženil se Rudolf I. s Eliškou Rejčkou, vdovou po Václavu II.. Roku 1307 však král Rudolf onemocněl a zemřel a zápas o Přemyslovské dědictví se rozhořel nanovo. Zápas mezi stranou Korutanskou a Habsburskou přerůstal ve válečný konflikt. Většina šlechty v tomto okamžiku uznala za krále Jindřicha Korutanského. Do zápasu zasáhla i Eliška Rejčka, která dovolila habsburským oddílům přezimovat ve svých věnných městech (Polička, Vysoké mýto, Chrudim, Jaroměř, Hradec Králové). Roku 1308 byl zavražděn svým synovcem římský král Albrecht Habsburský a novým římským králem a posléze císařem se stává Jindřich VII. Lucemburský. Jménem sestry Václava III. Elišky Přemyslovny byla vedena diplomatická jednání s Lucemburky o dosazení Jana Lucemburského na český trůn. Po dlouhých jednáních byl Jan Lucembuerský přijat za českého krále a ten potvrdil své postavení sňatkem s o tři roky starší Eliškou Přemyslovnou. Skutečného převzetí vlády však dosáhl až po úspěšném vojenském tažení proti Jindřichu Korutanskému. Ač měl Jan sebou výborné rádce, byly začátky jeho vlády provázeny problémy. Jan neznal domácí zvyklosti a nevyznal se ve spletitých vztazích zdejších mocenských uskupení. Královská komora (=pokladna) byla prádná a navíc velmi zadlužená. Královské statky byly rozchváceny a příjmy podstatně omezeny. Pražský hrad byl v troskách, takže se královský dvůr musel ubytovat ve městě. Navíc na českého krále tlačila česká šlechta, která jej donutila vzdát se svých rádců a vydat tzv. Inaugurační diplom. 

Obsah Inauguračního diplomu: úřady a mejetky v českých zemích mohou nabývat jen Češi a Moravané; zemskou berni (=daň) mohl král vybírat jen v případě korunovace, věna pro dceru,...; šlechta neměla povinost účastnit se válečných výprav do ciziny a když tak jen dobrovolně a na náklady královské komory; omezení práva královské komory na odúmrť.

Jan Luucemburský měl tak svázané ruce a pouze přihlížel vyhrocujícím se poměrům v zemi. Vše se však ještě zhoršilo, když zemřel jeho otec Jindřich VII.

autor: Ondřej Truksa

Jan Lucemburský

Rudolf Habsburský

Jindřich Korutanský