Království v ohrožení

Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278 se české království ocitlo bez panovníka. Syn Přemysla Václav (budoucí václav II.) měl teprve 7 let. V Čechách sice existovala šlechtická opozice, jejímž hlavním vůdcem byl Záviš z Falkenštejna, ale ten se nemohl stát králem, protože v této době ještě stále vládlo silné přesvědčení, že panovníky mohou být jen členové pár Bohem vybraných rodů.  Královna Kunhuta neměla dostatek sil na to, aby kolem sebe soustředila královskou moc. Rudolf Habsburský si ponechal na nějaký čas Moravu a Čechy udělil ve správu Otovi Braniborskému a to až do doby, než bude mladý princ Václav schopen ujmout se vlády. Rudofl se dokonce pokoušel pokračovat v likvidaci práv českého království. V tom však již narazil na silný odpor české šlechty, ale již tak byla porušena práva, které českému království garantovala Zlatá bula sicilská z roku 1212. Ota Braniborský si dobře uvědomoval, že jeho správa nad Čechami je pouze dočasná a tak byla vláda Oty Braniborského provázena utrpením českého lidu. Braniborské posádky jezdili po krajině a bezuzdně loupily, rabovaly, znásilňovaly a ničily. Tyto okolnosti vedli až k velkému hladomoru a následným vlnám epidemií. V této době jsou u nás dochovány zmínky i o případech kanibylizmu. Ota Braniborský se snažil posílit své vlastní pozice a tak uvěznil královnu Kunhutu a mladého Václava na Bezdězu. Kunhutě se podařilo utéct pod záminkou návštěvi pohřbu svého manžela a postavila se po bok Záviše z Falkenštejna. Václav byl pro jistotu uvězněn v Braniborsku. V této době se poprve šlechta přeměnila na státotvorný prvek a vytvářela nátlak na Rudolfa Habsburského. Rudolf oficiálně odebral Otovi Braniborskému Čechy, ale šlechta ještě dlouho jednala o odchodu braniborských posádek z Čech a navrácení Václava zpět do Čech. Roku 1283 bylo jejich úsilí korunováno úspěchem a Václav II. byl slavnostně uvítán v Praze. To však byl počátek obnovy bývalé slávi českého státu.

autor: Ondřej Truksa

Václav II.