Jan Lucemburský

Jan Lucemburský se narodil 10.srpna 1296. Po olomoucké vraždě posledního přemyslovce Vácava III ne příliš úspěšně vláídli v Čechách Jindřich Korutanský a Rudolf Habsburský. Česká šlechta byla nezpokojená se složitým jednáním z římským králem Jindřichem VII. (knížě Lucemburský), nakonec nabídli českou korunu a Jan si vzal osmnáctiletou dceru Václava II., Elišku Přemyslovnu jeho čtrnáctiletému synovi Janovi. Společná korunovace manželů se konala 7.února 1311. V domácí politice se Janovi příliš nedařilo - vedl vleklý spor s panstvem. K uklidnění došlo až roku 1318, kdy smírem v Domažlicích uznal svrchovanost panstva, ale území české koruny rozšířil o Chebsko Získal i knížectví slezká, Vratislavsko, lužické Budišínsko a na krátký čas část severní Itálie. Dostalo se mu označení "král diplomat", protože král Jan Lucemburský rozvíjel velice činorodě a úspěšně evropskou pilitiku. Při jednom z turnajů přišel o oko a v roce 1339 zcela oslepl. V roce 1334 jmenoval kralevice Václava (poději Karla IV.) markrabětem moravským a v roce 1341 mu zajistil nástupnictví na českém trůně. Jako úplně slepý se n astraně Francouzů zúčastnil bitvy u Kresčaku, kde 26.srpna 1346 zahynul.